Musela jsem zemřít - recenze

Autorka: Anita Moorjani
Nakladatelství: Knižní Klub
Počet stran: 208
Rok vydání: 2013
Hodnocení obálky: 4/5

Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života.



Uvažovali jste někdy nad tím, jaké to je když umřete? A uvažovali jste nad tím, jaké je to se nečekaně probrat z klinické smrti? Ať už jste nad tím přemýšleli nebo ne, autorce knihy Musela jsme zemřít se stalo to, že se z klinické smrti probrala a rychle se začala zotavovat. Je to velice zajímavý příběh, který doporučuji přečíst úplně všem.


Je těžké psát na tuto knihu recenzi, protože se nejedná o takový žánr knihy, který většinou čtu. Celá kniha vlastně popisuje život Anity už od dětství. Popisuje společnost, náboženství, život, ale také to, jak její známí měli rakovinu a jak jim chtěla pomoct, jak zjistili, že má rakovinu i ona a celkově její život. Popisuje taky to, jak byla mimo reálný svět, jak se cítila, co prožila, atd. I přesto, že je kniha docela tenká a má zajímavý příběh, trvalo mi delší dobu než jsem jí přečetl, protože se mi četla vážně těžce. Bylo to pro mě celkem těžké na pochopení, nebyl to žádný dobrodružný příběh, prostě autorčina autobiografie a možná proto se mi to četlo tak těžce.

Hlavní postavou byla sama autorka, která mi přišla velmi sympatická. Musela si v životě projít hodně těžkými obdobími a plno lidí ztratila. Popisovala, jak se cítila v době, kdy už o rakovině věděla a jak její tělo sláblo. Musí být hrozné, když má někdo rakovinu. Víc mě ale bavila asi druhá část knihy, kde sice byla už autorka v kómatu, ale za tu dobu si uvědomila, co dělala špatně a kdyby se vrátila, že by to bylo jinak. Nakonec všechny překvapila tím, že se probudila z kómatu a neměla v sobě žádné zárodky rakoviny, čemuž nemohli uvěřit ani lékaři, protože nepočítali ani s tím, že by se z kómatu probudila. Obálka knihy je taky celkem pěkná a zajímavá.

Byla to velmi zajímavá kniha, u které pak přemýšlíte nad sebou samým. Rozhodně nelituji toho, že jsem knihu četl, protože byla vážně dobrá. Doporučil bych jí úplně všem, i těm, kteří tomu třeba nechtějí věřit, protože autorka se chce jen podělit o svůj "zážitek". Na konci knihy pak odpovídá i na různé otázky, což bylo taky skvělé.

Ostrost mých vjemů byla intenzivnější, než kdybych byla v bdělém stavu a používala fyzické smysly. Zdálo se, že prostě všechno vím a všechno chápu - nejen to, co se kolem mě odehrává, ale také to, co všichni kolem cítí; jako bych z každého člověka byla schopna vše vidět a cítit. Vnímala jsem z lidí strach, jejich beznaděj i rezignaci.

Knihu si můžete koupit zde.
Ukázka byla použita z knihy.
Obrázky byly použity ze stránky Google.